Monika Kleinová

POZORUJI A NASLOUCHÁM

Terapii vnímám jako hledání cesty, jak být plně sami sebou, bez závislosti na hodnocení a srovnávání.

Nesoudím a nehodnotím.

Má role je rolí provázející na cestě, kdy se klient setkává nejen se mnou, ale také sám se sebou.

Cílem mé mediační práce je, aby se lidé naučili si vzájemně naslouchat a respektovat jeden druhého a porozumět si navzájem.

Podporuji efektivní komunikaci tak, aby byli klienti schopní se společně následně dohodnout bez nutnosti využití soudů či dalších institucí.

Aplikovaná improvizace nám v životě pomáhá přijímat a brát do hry okolnosti, které nemůžeme ovlivnit.

Učím své klienty pracovat s chybou, vnitřním kritikem, se strachem. Poznáváme společně přes sebezkušenost lépe sami sebe.

CO MAJÍ FOTOGRAFIE A PSYCHOLOGIE SPOLEČNÉHO?

OBĚ UKAZUJÍ, ŽE LZE VNÍMAT ŽIVOT Z VÍCE ÚHLŮ POHLEDU A OBJEVOVAT SEBEMENŠÍ DETAILY.

A NAVÍC…OBOJÍ MILUJI.

JSEM RÁDA S VÁMI

Už desítky let pozoruji a zkoumám vztahy, ať mezi lidmi nebo vztahy, které máme sami k sobě.

Naslouchám, dívám se, sleduji řeč těla a sbírám příběhy. A ukládám do fotografií a slov. Je to velká sbírka a mám ji ráda.

Jsem ráda s lidmi a jejich příběhy. A ještě jsem radši, když můžeme společně něco tvořit. V radosti, s důvěrou a ve své přirozenosti.

Tyhle fotografie mám moc ráda. Mají své příběhy a myšlenky, v každé z nich je kousek mého života. Fotografické kurzy, improvizační semináře, seberozvoj a terapie.

Díky tomu dobře vím, co znamená být tady a teď a dělat to, co miluji.

„NEMŮŽEME ZMĚNIT SVĚT, ALE MŮŽEME ZMĚNIT SAMI SEBE A ZPŮSOB, JAK HO VNÍMÁME.”